Chci zajít za paní M., po čtrnácti dnech jako obvykle. Volám do domova důchodců, jestli je ještě v nemocnici. - Ano, říká sestra na patře. Stále na chirurgii? - Jo, jo.
Na chirurgii se ptám - je paní M. stále na pokoji 105? Sestry kroutí hlavou - tady žádná paní M. není. Ale před čtrnácti dny tu byla, říkám, nevíte, kde je teď? Sestra haleká na paní rozvážející večeře: Měli jsme tu nějakou paní M.? - Ne, taková tady nebyla. Ale byla, říkám, před dvěma týdny jsem ji tu navštívila na pokoji 105. Dokonce jste mi půjčovali vázičku. Po dlouhém pátrání se zjistí, že je paní již deset dní na interně.
Pokaždé, když za devadesátiletou paní jdu, jsem v nejistotě. Kde je? Žije vůbec? Dnes to vypadalo nejen že někde není, ale dokonce že ani nikdy nebyla.
A jaké je vysvětlení "záhady" - jen že si to nepamatovali? Hlavně, že se našla! :)
OdpovědětVymazatNo nepamatovali si, mají průtok lidí... Ta bezmoc takhle starého člověka, jak ho přesunují a on ani neví kam a proč, to je taky něco. Je třeba nadhled, jinak by si z toho člověk zoufal. Je to adrenalin.
OdpovědětVymazat