(sestaveno z přeslechů, jež daly vzniknout dosud neexistujícím postavám)
Kdysi dávno, za dnů vládců Ponci a Piláta, a možná ještě dřív, žil v české zemi chlapík jménem Budžes. Byl neohrožený a ve svém okolí byl pro lidi vzorem. Cítil však, že je potřeba vykročit z malé české kotliny. Zavolal kamaráda Nudaje, který mu potvrdil, že dle statistiky člověk spíš přijde k úhoně doma na dvorku než při cestování. A tak Budžes vyrazil.
V jižních Čechách přespal v jedné stáji a ráno ho probudil odporný puch. Zjistil, že to čpí podkoní, který strávil noc v krčmě. Hlasitě klel, že je nevyspalý, a vyváděl ze stáje měkoně. Ti přitom vyváděli! Podkoní nadával, že by se vzpurní měkoni měli prodat řezníkovi a pán by si měl pořídit radši krotké tamkoně, kteří se pásli všude okolo.
Budžes putoval dál na jih a žasl, co je kolem krás. Těch neobvyklých tvorů, které znal jen z knih! Na Moravě mu nad hlavou proletěla vzácná osmoutečka. Když se blížil k Uhrám, cvrlikaly na stromech kéšlavičky, a jednou mu cestu zkřížili dokonce tetřevi Honzlovci! Měl namále, když se u jednoho lesa z močálu vynořili dva netvorové, Jóžin a Zbážin, ale naštěstí se tam objevila konkurenční příšera Koušesa a zardousila je. Opodál se pásla Uslí Vovice, ale ani to s ní nepohnulo.
Plynuly týdny a jednou kvečeru procházel okolo pole, kde tatíček volal na své dva syny: Oralisi, Domalisi, domů! To už jsem asi v Řecku, pomyslel si Budžes. Na kopci natíral jakýsi Telenan vrata. Budžes se ho zeptal, jestli by nemohl přenocovat u něj ve stodole. „Nogal je tam,“ řekl Telenan, „ale ještě se tam vejdeš“. A tak se Budžes spřátelil s jeho čeledínem Nogalem i krásnou Dalasi. Ta si pak ale nechala udělat černý přeliv, aby vypadala jako ostatní Řekyně, a to Budžese nadobro otrávilo.
Chtěl se nalodit a přeplout moře, ale v poslední minutě zjistil, že v podpalubí lodi přikládají puškuklíci, a těch se Budžes odjakživa strašně bál. A tak vyrazil zase na sever. Překvapilo ho, že tam ještě žije spousta magických bytostí – elfové, trolové a podobně. Lidi ho varovali – obcházejí tu smělí trpaslíci Tore a Dore, pozor si dej! Naštěstí si Budžes na trhu koupil za tolar kvalitní půrko, kterým se mohl bránit, a láhev Mérty, ze které si vždycky v nouzi přihnul na kuráž, a jeho ústa zase zvěstovala Boží chválu.
Severem prošel bez úhony, na tamějších lodích žádní puškuklíci nebyli, a tak Budžes šťastně doplul až na Britské ostrovy. Že je opravdu v Anglii poznal podle toho, že v přístavu seděla bába a brečela: „Have you any wool?“ Taky se tam potloukal chlapík, kterého políbil Jimi Hendrix, a jeden šilhavý medvěd. Takový blázinec byl na Budžese moc, a tak vyrazil směr Skotsko. Nevěděl proč, ale táhlo ho tam srdce.
Jednoho dne přišel do
města, které bylo potažené černým suknem. „Co se tu stalo?“ ptal se Budžes lidí.
„Ty to nevíš? Zemřel náš pán, Earl of Moray. Pohřbili ho na jeho oblíbené
mýtině v lese, a s ním i jeho nastávající, Lady Mondegreen, která bez
něj nechtěla žít.“ Budžes se vyděsil, co je to za morbidní zvyky. Vyptal se,
kde je ona mýtina, a spěchal tam. A to zřejmě zasáhla ruka osudu. Když totiž Budžes
pomocí půrka odházel hlínu z mohyly, zjistil, že Lady Mondegreen ještě dýchá.
Oklepal ji a vlepil jí pořádnou pusu na každou tvář, až se probrala. A jak to
dopadlo, už asi tušíte. Brzy se konala svatba, město bylo potažené červeným
suknem ke slávě statečného zachránce a český Budžes se skotskou Lady Mondegreen
žili v tom městě šťastně až do smrti.
