Po víkendu si pro knížky jedu do skladu. Má to být hnědá garáž ve Wenzigově ulici u Pavláku. Cestou zjišťuju, že jsem si zapomněla peníze. Sněží. Bloudím. Nakonec garáž najdu. Nikde ani zvonek, ani cedulka. Jdu pozdě. Odešel už? Osmělím se zabouchat.
Ticho, pak šramot, hnědé dveře se pomalu zvedají. Stojíme přesně proti sobě každý na jedné straně, já a vousáč ve svetru, a zubíme se. "Hi, is it Jeff?" - "Hi, is it Lenka?" Jdu dál a blekotám omluvu, že nemám peníze. On mávne rukou a vede mě dál. V průjezdu žebřiňáček plný dětských leporel, stranou podlouhlá místnost plná dalších anglických knih. Seznamujeme se, listujeme knihami, vtipkujeme a občas každý do něčeho vrazíme, protože ve skladu je těsno, omlouváme se, dva popletení knihomolové.
Oba musíme běžet, loučíme se, odcházím s nezaplacenými knihami a na odchodu ho zapřísahám: "Don't ever make this a commercial bookstore!"
Znáte takové ty postavy tajemných knihkupců v Nekonečném příběhu nebo Kouzelném kalendáři? Dneska jsem skoro měla pocit, že jsem jednoho potkala.
