Když mi bylo čtyřicet, třetí dítě mi šlo do školy a ejhle, uvolnila se duševní kapacita. Vznikl ve mně přetlak témat, a tak jsem si navzdory skepsi okolí založila blog. Darovala jsem si ho ke kulatinám stejně jako smíření se sebou, první pokus o textilní koláž nebo skvělý pohybový workshop kontaktní improvizace, kde jsem ke svému překvapení zjistila, že jsem ještě mladá.
Letos na Apríla jsem si taky začala dělat kurs podpory tvořivosti podle knížky Umělcova cesta - to datum mi na takovou šílenost přišlo příznačné. Kniha vypadala velmi americky a návodně, leč rozhodla jsem se neohlížet se na to a dobře jsem udělala. Nakoplo mě to v různých činnostech, takže jsem například napsala malou knížku pro děti, udělala několik koláží a dokonce složila recesní rapovou píseň o laktační krizi, která čeká na nahrání v podobě klipu. To poslední mě hodně pobavilo a hodně překvapilo, ale Duch vane, kudy chce.
O těchhle a jiných čtyřicátnických dobrodružstvích bych na VnitroBLOGu chtěla psát. O vzrušujícím "malém světě" v nitru, protože o tom velkém si blogovat netroufám a dělají to povolanější. Nicméně si myslím, že v malém světě se ten velký odráží, tak snad se v tom pozná i někdo jiný. Takže nasedat a jedeme.
Žádné komentáře:
Okomentovat